Častokrát potřebujeme zařídit na PC nějaký úkon, který vyžaduje specializovaný software, který aktuálně nemáme k dispozici. Obvykle tak sáhneme po nějakém příhodném programu z webových portálů, kde je bezpočet potřebných, ale také nepotřebných utilit. Když se řekne softwarová licence, tak mnohdy tápeme. Smíme program používat neomezeně, co se týče funkcí i časové platnosti? Na co si dávat pozor?
Nejpoužívanější softwarové licence
Freeware licence
Software poskytovaný pod licencí freeware je uživatelům poskytován bezplatně, nicméně by neměl být dále upravován, prodáván, či jinak komerčně využíván. Uvolnění free licence může být motivováno samotným autorem – program je např. ve vývojové nebo testovací verzi, ale již může nalézt konkrétní uplatnění nebo představuje možnou alternativu ke komerčním programům nebo je uvolněn pro prostou radost autora. Pod freeware licencí je poskytován např. populární Skype.
Shareware licence
Produkty šířené pod licencí shareware jsou taktéž zdarma, ale již za cenu jistého omezení (nejde však o omezení časové nebo funkční). za produkt se obvykle platí až poté, co se uživatel zaregistruje (obvykle se jedná o minimální částky). Známým sharewarovým produktem souborový manažer Total Commander.
GNU GPL
Licence GNU GPL (neboli General Public License) představuje možnost volného používání, šíření nebo upravování programu. Podmínkou je, že software je šířen bezplatně a je poskytnuta možnost získat bezplatně zdrojové kódy (paltí i pro produkty, které jsou od původního zdrojového kódu odvozeny). Na programy šířené pod GNU GPL licencí se nevztahuje žádná záruka. Příkladem GNU GPL licence je řada redakčních systémů, např. systému Joomla!
Trial licence
Tato licence je stejně jako předchozí šířena zdarma, má však časové omezení. Obvykle se jedná o variantu komerčního produktu s plnou funkčností, která uživateli umožňuje vyzkoušet si po určitou dobu (obvykle 30 dní) konkrétní produkt, na jehož základě se rozhoduje o koupi plné verze. Pro aktivaci plné verze obvykle postačí zakoupení licenčního klíče a není třeba celý program znovu instalovat. V trial verzích své produkty uvádí např. řada Adobe.
Demo licence
V případě, že uživatel chce předvést základní vlastnosti komerčního produktu, sáhne obvykle po verzi demo, která je obvykle omezena funkčně (ukládání, kapacita zobrazování apod.). Příkladem může být program pro tvorbu vektorových animací ve formátu flash Macromedia Flash Player.
Commerce licence
Zde se jedná o placenou formu licence, kterou lze získat obvykle až po zakoupení licenčního nebo aktivačního klíče. Pro vyzkoušení daného produktu slouží zmiňované verze trial (omezení časové) nebo demo (funkční).
A několik možná méně známých
Adware licence
Pod tímto druhem licence je software šířen volně, v programu se ovšem zobrazuje reklama, kterou nelze odstranit (obvykle představuje zdroj financování projektu).v Reklamní sdělení mohou být někdy velmi nepříjemná, při instalaci tohoto produktu je třeba zůstat ve střehu. Příkladem je e-mailový klient Eudora.
BSD licence
Pod touto licencí pod obchodní organizací Berkeley Software Distribution při Univesity of California se rozumí svobodný software, který lze šířit pouze za uvedení autora, informace o licenci a zřeknutí se odpovědnosti za dílo.
MIT License
Se softwarem pod touto licencí je možné nakládat téměř libovolně, podmínkou je ovšem zahrnutí textu licence do všech případných modifikací a odvozenin. Pod touto licencí je šířen např. klient protokolů SSH, Telnet ad. PuTTY.
MPL licence
Označit MPL licenci jako méně obvyklou je možná troufalost – rozklíčováním zkratky jako Mozilla Public License je řečeno mnohé – jedná se o produkty řady Mozilla. Principálně bývá zaměňována s freeware licencí (pod kterou šířen např. Google Chrome), nicméně u MPL je možná změna a následná distribuce (každá změna souborů se musí následně zveřejnit).
Závěrem
Výše uvedený přehled není zdaleka vyčerpávající – softwarových licencí jsou další desítky. Při stahování programů je třeba pečlivě číst licenční ujednání a spoléhat se na osvědčené zdroje (viz níže).
